Paralympiáda v Tokiu včera oficiálně začala a už zítra čeká stolního tenistu Jiřího Suchánka první zápas. Snaží se zvyknout zejména na místní extrémně vysoké teploty. 

Tokio 2020 je už třetí paralympiádou, na kterou se Jiří Suchánek dokázal probojovat. V Riu získal bronz, který by teď rád obhájil. „Rád bych přidal ještě medaili v družstvech, které na takhle velkém turnaji hraji prvně,“ dodává.

Boj to však nebude jednoduchý. „Vzhledem ke svému postižení mám problémy s termoregulací a v místních vedrech je to celkem náročné. Věřím, že se mi podaří do mého prvního zápasu dostatečně aklimatizovat,“ svěřuje se Suchánek, jehož první zápas je na programu 26. srpna. Nastoupí proti francouzskému obhájci zlata z Ria Fabienu Lamiraultovi.

Pomoci mu může hlavní hala, kde se budou zápasy odehrávat. „Líbí se mi hlavně barevně. Podle barevného provedení herního prostoru je totiž buď dobře nebo hůře vidět míček,“ vysvětluje sportovec, kterého na invalidní vozík připoutala autonehoda v den s téměř magickým datem 19.9. 1999. Byla to mladická nerozvážnost, jak sám říká. Ještě neměl řidičský průkaz, vracel se v noci ze zábavy, nezvládl řízení a boural.

Sotva udrží pálku v ruce

Bylo mu tehdy 17 let a s ochrnutím všech čtyř končetin se nesrovnal hned. Nějakou dobu si myslel, že smířit se s faktem, že už nikdy nebude chodit, mu pomůže alkohol. Naštěstí pak nastoupil do pražského Centra Paraple, kde se jeho život začal zcela otáčet. Poprvé od úrazu si začal uvědomovat, co „nabízí“ život na vozíku. „Tehdy jsem zvítězil sám nad sebou. Věřil jsem si, protože každý zápas je potřeba dohrát do konce,“ vzpomíná.

V následujících třech letech na sobě velmi intenzivně pracoval a stal se téměř soběstačným. Od roku 2005 se profesionálně věnuje stolnímu tenisu a v roce 2007 začal reprezentovat Českou republiku. Kromě zmíněné bronzové paralympijské medaile má stejný kov i z mistrovství Evropy (2017) a světa (2018). Přitom sotva udrží v ruce pálku. Má v prstech moc malý cit, a tak si ji k ruce připevňuje obinadlem.

Paralympijští sportovci mají jen málokdy tu možnost věnovat se profesionálně jen sportu, stejně tak i Jiří Suchánek chodí každý den do práce. S přípravou na odsunuté Tokio 2020 však začal hned z kraje tohoto roku. Nejprve v intervalu 3x týdně dvě hodiny a od dubna postupně přidával. „V červnu jsem se už soustředil na intenzivnější přípravu. V plánu byly tří až sedmidenní pobyty v Ostravě, v Hodoníně, vyjel jsem také do Slovinska a na Slovensko. Na nich probíhaly dva dvouhodinové tréninky denně plus večerní regenerace zahrnující fyzioterapie a masáže. Čtrnáct dní před odletem jsem již netrénoval a užíval si rodiny, která vzhledem k mé přípravě strádala. Musel jsem také dodělat spoustu věcí v zaměstnání, abych do Tokia odletěl s čistým stolem,“ popisuje Suchánek. 

Více než rok bez zápasu

„Příprava probíhala převážně v mém domovském oddíle SKST Liberec, kde mám skvělé podmínky. Mým hlavním sparingem byl, je a věřím, že ještě dlouho bude, Jiří Kodým. Ten stojí za většinou mých úspěchů. Trénuje mě od doby, kdy jsem byl ještě ping-pongové embryo,“ směje se člen Týmu Toyota, kam patří i další paralympijské naděje, jako jsou atletky Anna Luxová a Tereza Jakschová nebo hanbikerka Kateřina Antošová. Toyota je celosvětovým partnerem Olympijských i paralympijských her, a tak se snaží podporovat i české para sportovce. 

Přípravy na paralympiádu samozřejmě zkomplikoval i covid. „Hlavně mi chyběla konfrontace s hráči, kteří se do Tokia nominovali. Poslední větší světový pohár proběhl v březnu 2020. To je velmi dlouho na to, abych dnes věděl, co na ně mám hrát a jaký styl hry jim vadí. Vzhledem k tomu, že jsem převážně jen trénoval a nehrál „ostré“ zápasy, je třeba nastavit mysl na zápasy. Přemýšlet o systému hry, měnit údery, servisy a hlavně dokázat vnutit soupeři svou hru. Věřím, že se to povede,“ uzavírá sebevědomě.

Foto: archiv Jiřího Suchánka, Lucie Cápková

Video: Yoda Production