Přípravu na olympiádu mu zkomplikovalo zranění kolene, a tak místo intenzivního tréninku musel podstoupit operaci. Skokan na lyžích Roman Koudelka se ale oklepal překvapivě rychle, a tak už zase věří v olympijský úspěch. V přípravě a tréninku mu zásadně pomáhá i Toyota. Díky ní totiž může trénovat na svém oblíbeném můstku v Lomnici, kde není lanovka.
„Zranění jsem si přivodil vlastně dvakrát. Nejprve jsem v Polsku skočil moc daleko a natrhl si vazy v koleni. Pak jsem trošku uspěchal návrat kvůli mistrovství světa, a bohužel se mi stalo to samé v Německu. Jenže to koleno už nevydrželo a musel jsem podstoupit operaci,“ popisuje Roman Koudelka nepříjemnosti, které mu zkomplikovaly olympijskou sezónu.
Návrat dvakrát rychleji
Místo aby začal s intenzivním tréninkem před zimní olympiádou v Pekingu, začal docházet na rehabilitaci do Centra pohybové medicíny k Pavlu Kolářovi. Chtěl si ale být jistý, že pro návrat udělá maximum, a tak se přesunul za ještě intenzivnější léčbou spojenou s pomalým návratem k trénování do Slovinska, kde strávil čtyři měsíce. „Přes léto jsem byl ve Slovinsku, kde jsem měl dvakrát denně tréninky, a po tréninku vždycky rehabilitace a různá cvičení. Díky tomu jsem se po osmi měsících od operace vrátil na můstek, přičemž normálně jsou prognózy rok až 15 měsíců a mně se to podařilo takhle urychlit,“ říká Koudelka s úlevou. „Teď už mám tedy za sebou první skoky ve Slovinsku, doháním tréninkové manko a těším se na závody,“ dodává.
Trénink však musel s ohledem na ještě ne zcela doléčené koleno celkem zásadně upravit: „Nemohl jsem například dělat žádné velké dřepy s činkami a podobně. Bylo třeba se koncentrovat na cviky, kdy mě koleno nebude bolet, takže se hodně věcí muselo upravit. Právě se Slovinsku mě naučili úplně nové cviky dělat, které jsem neznal a které jsou pro mé tělo dobré. Nakonec to celé tedy bylo k celkovému prospěchu mé přípravy, takže opravdu platí, že všechno zlé je pro něco dobré.“
V nejlepší formě
Paradoxně díky tomu, že se nejlepší český skokan dlouho nemohl postavit na můstek, dokázal skvěle vyladit formu v posilovně. „Co se týče kondice, jsem na tom asi nejlíp, co jsem kdy byl. Dokonce jsem si našel cestu k běhu, který jsem dřív neměl moc rád, ale ještě s lehkými výskoky byl ideálním způsobem, jak fyzičku a dynamiku do nohou dostat. Navíc když jsem nějakých pět měsíců nemohl pomalu ani chodit a pak mi doktoři konečně povolili alespoň běh, najednou to pro mě bylo něco úžasného a v běhání jsem našel obrovskou zálibu,“ směje se Koudelka.
Přesto si uvědomuje, že delší absence trénování na můstku může být nevýhodou. „Jak jsem na tom na můstku, se teprve uvidí. Jsem na začátku a čeká mě ještě dlouhá cesta, ale prioritou je olympiáda, kde už bych chtěl být stoprocentně připravený, co se týče fyzické zdatnosti i techniky,“ plánuje.
Splní si sen o medaili?
Přivézt olympijskou medaili, je Koudelkovým snem už odmalička. Proto neváhal mu podřídit ani rehabilitaci po operaci. „Získat medaili po takovém zranění by byl asi trochu zázrak, ale zázraky se dějí, zvlášť v našem sportu. Ne že bych se k tomu upínal, ale udělám maximum pro to, abych dovezl co nejlepší výsledek,“ slibuje Koudelka.
Z můstků v Pekingu má však trochu respekt. Jsou totiž nově postavené, a tak na nich ještě nikdo neskákal. Na druhou stranu vnímá, že je to zároveň i výhoda, která staví všechny zúčastněné na stejnou startovací čáru, nikdo z konkurence nebude mít větší zkušenost. Jisté obavy má i ze samotného průběhu olympijských her. „Asi to nebude ta klasická olympiáda, kde jsme se mohli koukat na jiné sporty, navzájem si fandit. Kvůli covidu tam asi budeme závodit jen v takové bublině.
Příprava doma v Lomnici
Technickou přípravu na olympiádě teď bude ladit na svém oblíbeném místě, na můstku v Lomnici. „Mám to tady moc rád, zdejší výhled je dokonalý pro vyčištění hlavy. Jenže v Lomnici není lanovka, a tak jsem moc rád za Toyotu RAV4, kam se vejdou i moje dva a půl metru dlouhé lyže, a tak se můžu nechat vyvézt až nahoru pod věž a pak už jen vyjdu posledních pár schodů. Díky tomu, že má RAV4 hybridní pohon, má na SUV neuvěřitelnou spotřebu 5 litrů na 100 kilometrů, a tak ani nemám výčitky, když jedu lesem nahoru. Tichý pohon ale oceňuje i moje rodina, kterou motor nebudí, když ráno odjíždím. A navíc je to auto strašně pohodlné. Během rehabilitace jsem v něm najezdil asi 20 tisíc kilometrů během dvou nebo tří měsíců, a to bylo pro moje koleno něco úžasného,“ pochvaluje si lyžař.
Foto: Lukáš Wagneter
Mohlo by vás zajímat
Koulařka 🎱 a sprinterka 🏃♀️ Anna Luxová v roce 2020 vybojovala na Paralympijských hrách v Tokiu 🥉 ve vrhu koulí. Podívejte se na její medailonek a společně jí pojďme fandit v kvalifikaci do Paříže. 🗼