Je možné, aby se dvojnásobný mistr světa F1 dusil ve světě královny motoristického sportu? Fernando Alonso po letech bez vítězství radostně přijal nabídku Toyoty, která mu dala šanci získat cennou trofej. A také díky ní prožil životní dobrodružství.
Fernando Alonso patří mezi světovou elitu závodních jezdců. Experti ho řadí mezi nejlepší piloty všech dob, ovšem připomínají také, že dosáhl méně, než na co měl. Alonso vyhrál 32 závodů Formule 1, jenže získal pouze dva mistrovské tituly, třebaže to byl právě on, kdo byl považován za nástupce samotného Michaela Schumachera. Jezdil pro nejbohatší týmy jako Ferrari nebo McLaren-Mercedes.
Za McLaren startoval i v době, kdy se snažil oprášit svoji pozici v F1. Úspěchy z první dekády 21. století ale už nezopakoval. Z předních stájí zaznívaly stížnosti na jeho umíněnost, třenice se členy týmů a snahu si všechny podřídit. Proto pro něj tehdy v Mercedesu, Ferrari ani v Red Bullu nebylo místo.
V závěru kariéry ve Formuli 1 se Alonso v kdysi úspěšném, avšak tou dobou už jen průměrném McLarenu trápil. Dokázal sice z mizerné konstrukce dostat víc, než se vůbec zdálo možné, jenže k motivaci potřeboval vítězství. A na to v McLarenu šance neměl. Ojedinělé starty v USA mu nestačily, chtěl závodit a vyhrávat.
Ze dna na vrchol
Pomocnou ruku mu tehdy podala Toyota. V roce 2018 uzavřel s japonskou firmou dohodu a začal svůj čas dělit mezi F1 a FIA WEC. S týmem Toyota Gazoo Racing se pustil do disciplíny, která byla pro něj nová: do vytrvalostních závodů, kde měl najednou nejen auto se střechou, ale ještě se o ně musel dělit s jinými piloty. Vstoupil do sportu, v němž je dobro týmu důležitější než snažení jednotlivce, nastavení vozu představuje kompromisní řešení, stejně tak pozice za volantem.
Přizpůsobil se však rychle a prožil vydařenou závodní sezónu. Za volantem TS050 HYBRID společně se Sebastienem Buemim a Kazukim Nakajimou dvakrát vyhrál legendární 24hodinový závod v Le Mans a stal se mistrem světa ve vytrvalostních závodech.
Alonso brzy našel svoje místo v rodině Toyoty a navázal dobré vztahy s Akio Toyodou, prezidentem koncernu. To proto se zúčastnil premiéry nové Toyoty GR Supra v Detroitu, proto se podílel na práci na nové Toyotě GR Yaris. A také proto, když řekl, že potřebuje jiné výzvy, než jsou silniční závody, neřekla mu Toyota „sbohem“.
Vzhůru do terénu
Ve druhé polovině roku 2019 roku se Alonso nechal přesvědčit Nasserem Al-Attiyahem, který v roce 2019 vyhrál Rally Dakar za volantem Toyoty Hilux, aby vyzkoušel své dovednosti v cross-country. Šéf koncernu mu dal své požehnání, a tak ještě v březnu absolvoval první testy. Pak začalo plánování operace Rally Dakar 2020. Alonso přišel do cross-country ze závodní dráhy, proto byl program příprav velmi široký.
Rally Dakar představuje jednu z největších výzev motoristického sportu. Ročník 2020 měl ještě jednu chuťovku navíc: odehrával se na úplně novém území, v Saúdské Arábii. Někdo by si mohl myslet, že se Alonso posadí do dakarového Hiluxu a hned bude pekelně rychlý. Koneckonců, je považován za jednoho z nejtalentovanějších závodních jezdců všech dob. Nenechte se však mýlit. Dakarové rally vozy spojuje s těmi silničními v podstatě jen fakt, že mají čtyři kola. Rally Dakar, závod Formule 1 a Le Mans mají společnou pouze skutečnost, že se všude měří čas. Cross-country a silniční závody jsou dvě zcela odlišné disciplíny.
Alonso byl dlouhá léta zvyklý, že jezdí ve voze sám, na dráze, kterou zná jako své boty. A pokud ji nezná, netrvá dlouho, než se naučí uspořádání zatáček. Klíčem k úspěchu v silničním závodu je pravidelnost, opakovatelnost i souboje kolo na kolo. Cross-country rally jsou úplně jiné kafe. Alonso nesedí v autě sám, po pravé ruce má kopilota. Do této role se vtělil Marc Coma. Trasy terénních závodů se navíc nelze naučit nazpaměť. K tomu je třeba počítat s mnohahodinovou prací v autě (někdy dokonce bezmála dvacet hodin a stovky kilometrů jeden den), v extrémních podmínkách. I na to si jezdec musí zvykat.
Expresní tréninky a zdařilý debut
Alonso si uložil ostré tréninkové tempo a podle informací týmu dělal tak velké pokroky, že počet najetých kilometrů za volantem Toyoty Hilux rychle stoupal. Začalo se testy v Namibii, potom přišla zkouška v Polsku. Urazil dvojnásobek vzdálenosti, která se od něj původně očekávala. Pak se přesunul do Jihoafrické republiky, kde se zúčastnil pátého kola místních mistrovství cross-country. Čekaly ho rovněž soukromé tréninky s Nasserem a závod Rally Maroko, který bývá považován za nejlepší test před dakarovou výzvou.
Ve svém prvním závodě Rally Dakar Fernando Alonso s kopilotem Marcem Comou dojel na 13. místě, a stal se tak nejlépe klasifikovaným debutantem. Ani on se však cestou nevyhnul „dakarovému“ křtu, posádka se totiž potýkala s nehodou a opravou auta na poušti, převrácením na střechu a expresní výměnou kola. „Jsem rád, že jsme dojeli do cíle. Je to nejtěžší rally na světě, startovali jsme v ní poprvé a podařilo se nám ji dokončit. Měli jsme podporu nejlepšího týmu Toyoty Gazoo Racing, který nám to umožnil,” prohlásil Alonso.
„Sledoval jsem, jak se připravoval na tuto výzvu, jak zvládal problémy. Opravoval auto cestou, měnil kola, poradil si s nehodami, dokonce jel bez předního skla, bez ochrany před prachem a pískem. Věřím, že se mu tato výzva, možnost soupeřit s nejlepšími, líbila. Jsem rád, že jsme mu ji mohli zprostředkovat,“ řekl Akio Toyoda.
